"MÁTE ŠTĚSTÍ ŽE JDEM ZROVNA KOLEM"

Prosinec 2008

Vítejte

14. prosince 2008 v 15:22 | Valda
AHOJ kamarádi PPP - přátelé přiměřeného pohybu. Ptáte se proč jsem založil tento web ?? Protože v komunikaci postupuje revoluce tak rychle, že rozesílání e-mailové pošty vám všem je jako posílání poslíčků se vzkazy, v době kdy byl vynalezen telefon. Na těchto stránkách najdete vždy aktuální informace o dění v našem free klubu přátel pohybu všeho druhu. O každé akci se budu snažit dát včas vědět, uvést co nejvíce podrobností a po akci vždy napsat krátký článeček co a jak se povedlo nebo naopak.

Protože naší klubovou vášní jsou hlavně rozhledny, věže, vrcholy a vyhlídky všeho druhu dovolím si na úvod krátké povídání na toto téma.

Od počátků lidstva člověk záviděl ptákům, že mohou létat a z výšky se rozhlížet na náš svět. Snad právě proto naši předkové vyhledávali od pradávna vyvýšená místa v krajině odkud se dalo rozhlížet do daleka. Taková dobrá pozorovatelna měla hned několi významů. Pravěký člověk z ní mohl například sledovat tah zvěře, což mu pomáhalo při zajišťování potravy i tím i přežití. Výhled ale také umožňoval včasné varování kmene před blížícím se nepřítelem. Jak postupoval čas, tím více vynikal obranný charakter všelijakých pozorovatelen. Ať už to byly skalnaté vyvýšeniny, holé kopce, věže hradů, hradišť, tvrzí či městských opevnění. S postupným osídlováním středověkých měst narůstal další důležitý význam - včasné zpozorování ohně ve městech. Domy byly v té době převážně dřevěné a není snad město a vesnice, kde by v historii požár nezpůsobil velké škody. Požár býval smrtícím nebezpečím a ochrana před ním vyžadovala stálou službu na místě z dokonalým přehledem. Vojenské využívání pozorovatelen se prolíná celou historií lidstva. Např. císař Napoleon Bonaparte si místa svých budoucích bitev vybíral zásadně tak, aby měl na bojiště co nejdokonalejší výhled. Ve válečných konfliktech I. a II. světové války sloužili věže jako pozorovatelny pohybu vojsk nepřítele, zejména jeho letectva.

Naštěstí z vývojem civilizací postupně upadal vojenský význam a od poloviny 19.st. nastupoval mnohem poetištější způsob využívání spojený s rozvojem turistiky. V té době vzniká rozsáhlá síť "rozhleden" s dokonalou vyhlídkou na jednotlivá města, jejich okolí včetně dalekých dohledů na obzor. Zkvalitněním stavebních technologií se prodlužuje životnost kamenných rozhleden, např. na našem území se dochovalo torzo nejstarší naší rozhledny z r.1801 v zámeckém parku v Uherčicích (Podyjí). Rozhledny staví obce, turistické spolky, často se rozhledny stávají součástí turistických chat. Rozšiřování sítě rozhleden ukončila násilně II. sv. válka. Obrovský rozvoj letectví umožnil člověku zcela jiný pohled na svět , o rozhledny přestával být zájem, řada jich zanikla a nebo byly udržovány jen díky mimořádnému úsilí nadšenců. Až konec 20 století přináší prudkou změnu. S rozvojem spoj. a komunikačních technologií jsou budovány nové kovové telekomunikační věže, které mnohdy stojí na místech bývalých rozhleden a jsou na nich budovány vyhlídkové plošiny. A právě překotný, někdy až šílený rozvoj techniky, vrací člověka na počátku tohoto století, k přírodě. Stále více lidí prochází nebo projíždí na kole naší krajinou a kochá se překrásnými výhledy do ní. Člověk zjišťuje, že při pohledu z letadla mu chybí ten úžasný přímý kontakt se stromy, skalami, prostě celým krajem, který vás obklopuje. Možná právě proto nyní zažíváme velký boom rozhleden v ČR.
Určitě jste ty pocity již zažili, stojíte někde na skále nad údolím řeky, či jen malého potoka a všude kolem jen zelené lesy, louky a modravé dálavy, ve vaší výšce krouží dravec, párek krkavců a nebo prolétá sportovní letadlo, připadáte si volní jako ptáci a přitom stojíte na pevné skále či plošině. Citíte vůni přírody, na západě se chystá ke spánku sluníčko a na východě je obloha křižována "siločárami"dopravních letadel. Kdyby ten pohled namaloval malíř, lidé by řekli :"to je kýč". Ale přece ty nejkrásnější "kýče" vytváří sama příroda. Ale dost snění a berte toto mé povídání jako pozvánku na nějakou rozhlednu či vyhlídkovou skálu, kterými se to v té naší České kotlině jen hemží.
S přáním jasného počasí a dalekých rozhledů
Valda
PS: v článku jsem použil několik citací z časopisu Moje země č. 5 a 6/2009