"MÁTE ŠTĚSTÍ ŽE JDEM ZROVNA KOLEM"

Březen 2010

Moravským krasem za jara hlasem

23. března 2010 v 19:59 | Valda / Máte štěstí, že jdem zrovna kolem |  Hodnocení akcí
Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka třeba slzy utírá, k správnému jaru patří turistika jako k velbloudovi hrby. A tak jsme prví jarní den léta páně 2010 vyrazili s partou zanícených moravských turistů ze smržického klubu českých turistů do okolí města Adamova , nesoucího ve svém hrdém názvu jméno prvního tvora plémě mužského. Autobusem od firmy Vojtila Smržice jsme ke známým, za totality prosperujícím, Adamovským strojírnám dorazili za 1 hod a 20 min. Podél řeky Svitavy, vinoucí se Moravským krasem od Adamova ku Blansku, jsme po zelené značce pelášili k poměrně zachovalé zřícenině hradu zvané, v kraji zdejším, Nový hrad(starý jsme měli sebou:-).
Z pověstí o hradu je nejznámější ta o zdejším katu Adamu Adámkovi z Adamova, který se proslavil výrokem " Nebudeme se štítiti, títi ti tiše do vazu". Hrad byl bohužel uzavřený, sezóna začíná až 1.4. a tak jsme společně posvačili na náhorní plošině vedle hradu, ze které hrad dobyly roce 1470 uherská vojska Matyáše Korvína. Další zajímavostí je, že v roce 1842 bylo strženo horní patro hradní věže, z obav před zřícením v důsledku ražby železničního tunelu v kopci přímo pod hradem. Od hradu jsme pokračovali po červené značce k památníku Hradecká cesta. Zajímavý monument se slunečními hodinami, citáty I. S. Turgeněva a A. France, kilometráží původních značených cest a se základními údaji o silničce, dlouhé 5,265 km a široké 4 až 5 metrů, postavené v letech 1924-26, směřující od Olomučan k Novému hradu. Podle toho byla i pojmenována "Hradská cesta". K dalšímu památníku básníka K.H.Máchy to byla asi 5 min zacházka, která ale určitě stála za to, památník je moc pěkný a jsou od něj krásné výhledy. Dále nás vedl maskovaný horský vůdce Jirka D. i neznačenými cestami - necestami na vyhlídku nad Býčí skálou. A výhledy z ní byly adrenalinové, pod námi byly totiž jen stometrové strmé skalní srázy. Z vyhlídky jsme se spustili kolem skalní průrvy dolů k samotné jeskyni Býčí skála, ve které byly v rámci archeologického průzkumu nalezeny pozůstatky pravěkého osídlení. Žlutá značka nás dále vedla až do Babic nad Svitavou - malé obce se sympatickým Klubem dobré pohody a hospodou Sokolovna. Po občerstvení jsme vyrazili k poslední turistické atrakci téhle vydařené akce - k Alexandrové rozhledně (viz album na rajčeti a podrobnosti zde na web v galerii v rozhlednách). Z rozhledny je krásný výhled nejen na město Adamov, ale za jasného počasí i např. na Pálavu, Brno, Chřibya zámek Letovice. Do Adamova nám zbývaly poslední 2 km (bylo jich celkem 24) a po prohlídce Novogotického kostela sv. Barbory jsme se všichni 10 minut po páté sešli u autobusu a vyrazili zpět do Prostějova. 12 minut po nás, přesně v 18:32, dorazilo do Prostějova i astronomické jaro.

Valda

Zasněžená tůra Drahanskou vrchovinou

15. března 2010 v 22:03 | Valda / Máte štěstí, že jdem zrovna kolem |  Hodnocení akcí
Kamarádi PPP, paní zima se letos vůbec nemá k odletu do teplých krajin a tak nás v sobotu provázela celou dobu našeho 6 hodinového pochodu z Protivanova do Drahan. Růžičky, já a Prečo jsme několika autobusy dorazili do Protivanova hned po deváté hodině a na konci obce nás hned čekala sibérie jak v ruským filmu. Na otevřené pláni foukal ledový vítr a tak jsme si oddechli, když jsme dorazili dolů k lesu a k Huťskému potoku. Ten jsme přešli po novém mostě a lesem došli až na rozcestí U Skal. Chvíli jsme pozorovali práci lesního robota
tzv. Harvestor, což je o víceoperační stroj, který kácí, odvětvuje, rozřezává a ukládá strom v jednom cyklu. To jsme hleděli. Zdenka z toho i padla na pr..... Po modré tur.značce jsme došli do osady Skelná Huť, kde opravdu bývala v minulosti huť. Dále nás značka vedla k tzv. Oborskému dvoru, usedlosti s rybníkem a dančí oborou. Měli jsme štěstí a dobrý vítr, protože jsme mohli asi 10 minut pozorovat ,tak asi na 300 m, lišku, jak lovila na zasněženém poli drobné hlodavce. Škoda, že s námi nebyla Majka se svým "fotodělem". Od obory nám zbývalo po červené 10 km do Drahan. Cesta vedla pěkně lesem, za větrem a tak nám těch, asi 5 km do Nivy, rychle ubíhalo. Při brodění přes bezejmenný přítok Huťského potoka se Lenka trošku namočila, když sklouzla, z Lubošem ledabyle postavené, kamenné hráze. Růžičky zavzpomínali jak v těchto místech před léty houbařili, schovávali motorku a zachraňovali malého chlapečka před smrtí žízní. Před Nivou nás trošku poškádlilo zubaté sluníčko, které ale velmi rychle vystřídala hustá sněhová přeháňka. Obcí Niva jsme prošli skoro celou a pak jsme ve větru, sněžný vánici, šlapali líce na líci, otevřenou krajinou, přes zasněžené pastviny k lesu. Já jsem ještě stačil vylézt na posed a zkontrolovat jestli jdeme správným směrem. Když jsme zahlédli na obzoru větrnou elektrárnu, bylo nám jasné že Drahany jsou za humny a že máme dost času i na postavení, možná letošního posledního, sněhuláka. A protože to bylo nedaleko od bývalé osady Maršín, dali jsme mu jméno Maršál Malinovsky. Do Drahan jsme dorazili 30 min před odjezdem autobusu a tak jsme v místní putyce stihli ještě jedno pivko. Bus jel přesně na čas ve 14:25 od kostela a tak nám zbyl v Prostějově ještě čas zajít k Ivošovi do Alberta na večeři.
Ušli jsme podle GPS-ky 16 km a do turistických knížek nám přibyla další krásná samolepka PPP.

ZdravíValda

Jak jsme šli ze zimy do jara.

10. března 2010 v 17:30 | Valda / Máte štěstí, že jdem zrovna kolem |  Hodnocení akcí

Ahoj Kamarádi

60. AKCE PPP se zdařila.

V neděli 7.3. se nás na pochodu MDŽ z Protivanova do Ptenského Dvorku sešlo 7 a těch 14 km jsme si docela pestře užili.
Ráno totiž v Protivanově mrzlo až praštělo a foukal severák, že by psa nevyhnal. My jsme však byli na zimu dobře připraveni (rum, slivovice a Maryščiny teplé palačinky s mákem) i oblečeni (čepice, rukavice, spodňáry a šulky na nos) a tak jsme vyrazili přes celý Protivanov po žluté značce k lesu do údolí potoka Zábrana - přítoku to říčky Hloučely. Podél něj jsme se lesem po 3,5 km dostali až pod obec Malé Hradisko ke "koupališti". Cestou jsme se kochali úžasnými námrazami kolem vody. V obci jsme si sakra prohlédli všechny sakrální památky (kapličku, 2 kříže, sochu J.Nepomuckého) včetně zvoničky v místní části Skřivánkov. Nezapomněli jsme nafotit i pozůstatek větrného mlýna u silnice na začátku obce směrem od Prostějova. Děvčata si pak pokecala s místní pěstitelkou pokojových květin, které kvetl za oknem Oleandr. Málem si odnesly odnože. Za obcí je turistický rozchodník "Malé Hradisko -Skřivánkov 550 m/m " na kterém je 6 ukazatelů a kříží se zde trasy všech 4 turistických barev. Jestlipak znáte pravidla pro jejich používání ? A víte kdo je maluje a jak se dělají?
My jsme ale pokračovali v našem putování po červené značce až těsně pod náhorní plošinu s keltským oppidem Staré Hradisko a odtud vlevo po modré značce směr Okluky. Kolem sjezdovky v Hradisku nás modrá navedla na lesní svážnici a po této pohodlné cestě jsme šli a kecali s takovým zaujetím, že jsme minuli odbočku vlevo do údolí Hloučely a museli se asi 300 m vrátit. Na křižovatce tur. cest u jezu v Oklukách jsme posvačili a udělali jedinou společnou fotku viz. Galerie Akce 2010. Kolem dětského tábora (myslím, že už nefunguje několik let) jsme se vyšplhali prudce nad Okluky a pokračovali jsme po modré až na Pohodlí. U hájenky na Pohodlí Maryška tradičně přelézala závoru a tradičně ssebou mrskla na zem. Na rozcestí U tří dubů, (které už tam léta nejsou) jsme se rozhodovali, kterou cestou se spustíme do Ptenského Dvorku. Nakonec jsme pokračovali ještě asi 1 km po modré až k Brodeckému potoku (teče z Brodku u Konice) a podél něj tzv. Dvorským žlebem, kolem chat v osadě zvané Kanada, jsme došli až na začátek obce Ptenský Dvorek, do cíle naší výpravy. Svítilo tady sluníčko a bylo skoro 10oC. V obci jsme se pokochali hezkými výhledy do údolí říčky Romže a nejen mne potěšila krásně opravená kaplička. Už jsem ji šoupl do galerie. Měli jsme více jak hodinu čas do odjezdu autobusu a tu jsme strávili v příjemném hostinci u Vinklerů ve Dvorku. Podle GPS jsme ušli 14 km.
Jaru zdar a sněhu zmar
Valda

Poslední únorový víkend PPP byl předjarní

2. března 2010 v 19:42 | Valda / Máte štěstí, že jdem zrovna kolem |  Hodnocení akcí
Přátelé přiměřeného pohybu, JARO klepe na dveře !! Poslední únorový víkend byl toho důkazem. Zejména sobota byla, co se počasí týče, ve znamení blížícího se příchodu jara, sluníčko svítilo, ptáci zpívali a díky tání sněhu bylo všude plno vody. 10 PPP nasedlo v 09:30 v PV u Penny Marketu do aut, aby jsme již před desátou vyráželi z Žárovic po svých do Džbánovského žlebu. Cíl výpravy: Smilův hrad (podrobnosti o něm najdete ve fotogalerii ve zříceninách) a bývalý kamenolom. Údolí Džbánovského potoka, odtud i název žlebu, je sice součástí vojenského újezdu Březina, ale díky povolence nám žádný postih za vstup do něj nehrozil. Drželi jsme se ostatně jen na zpevněné cestě, která nás asi po 3 km dovedla až ke kamenolomu. Jediným pozůstatkem po těžbě je torzo podstavce pod drtič kamene. Lom je zvláštní zejména tvarem kamene, není to klasický kámen, který se štípe, nýbrž ze skály postupně vypadávají oválné valouny (viz fotečky na rajčeti). U lomu stojí na samotě, udržovaná chata s kadibudkou a krásná, zastřešená studánka s průzračnou vodou. Po prohlídce lomu jsme se kousek vrátili na rozcestí, a současně rozvodí dvou potoků. Džbánovský jsme opustili a vyrazili podél Drahanského asi 500 m proti proudu k dalšímu rozcestí, tentokrát s Kamenným žlebem . Přímo nad rozcestím se zvedá ostrožna, na které jsou poměrně patrné zbytky hradu ze 13. století, který podle historických pramenů nese jmeno Smilův hrad - podle syna jednoho z majitelů Smila . GPS mi ukázala 421 m/m a souřednice N:49o 27´564´´a E: 16o56´184´´. Vyšplhat se nahoru na zříceninu, nebyla, díky zbytkům sněhu a poměrně strmému stoupání, žádná legrace, ale zvládli to všichni. Odměnou jim pak byla společná fotografie. Pak jsme se již sesmýkali opatrně (Maryška zase jela po pr....) na zpevněnou cestu do Kamenného žlebu a stejnou cestou zpátky k autům do Žárovic. Zajímavé bylo pozorovat dva naprosto odlišné svahy žlebu. Ten jižní byl již bez sněhu a začínal se zelenat, kdežto ten severní byl ještě stále pokrytý sněhem a šel z něj chlad. Díky tání sněhu se všude kolem nás valily spousty ledové vody. Drahanský potok , který bývá v letě téměř bez vody, se v Žárovicích u mostu vléval do Hloučele jako pravá, dravá, horská bystřina. Přesto že jsme ušli jen 10 km, myslím že si to všichni pěkně užili a navíc se již těšili na večerní setkání PPP v útulné, nekuřácké Solné krčmě penzionu ALBERTA v Prostějově - Drozdovicích.