"MÁTE ŠTĚSTÍ ŽE JDEM ZROVNA KOLEM"

Listopad 2010

Pochod vojáků ke Slavkovu

24. listopadu 2010 v 21:35 | Valda |  Hodnocení akcí
Město Prostějov zažilo v neděli 28. listopadu 2010  ve 14:30 na prostějovském náměstí T. G. Masaryka příjezd skupiny 8 jezdců na koních, jednoho vozu, 16 pěšáků a 2 dělostřelců s dělem. Kromě dvou jezdců v ruských dobových uniformách, všichni ostatní v rakouských uniformách vojáků z Napoleonských válek. Akce se v roli diváků v neděli před radnicí zúčastnilo 9 PPP.

Akci zajistil Klub vojenské historie Ostrava v rámci akce Pochod vojáků ke Slavkovu. Touto akcí nám chtějí připomínenout výročí bitvy 3. císařů u Slavkova z 2. prosince 1805. Jednotky vojenské historie se postupně přesunují ke Slavkovu, kde o víkendu 4.-5.12.2010 proběhnou hlavní vojenské ukázky k výročí slavné bitvy, ve které byla spojenecká vojska rakouského císaře Františka II. a ruského cara Alexandra I. poražena francouzkou Velkou armádou Napoleona Bonaparte.  Pár foteček jsem dal na rajče.

Valda - bez uniformy.

rakouská armáda z r.1805 u radnice v Prostějově

Vánoční stromeček v Prostějově

24. listopadu 2010 v 21:24 | Valda |  Hodnocení akcí
Akce "Rozsvícení vánočního stromku s Monikou Absolonovou" se v pátek 26.11. zúčastnila celá řada PPP, u sochy se nás sešlo asi 15 a další PPP jsem potkával když jsme se motali u stánků s vánočním punčem. Akci pojala většina z nás jako rodinnou sešlost. Nakonec Monika Absolonová přijela i s bolavými zády a moc pěkně zazpívala i povyprávěla o Star dance. Dětem byly rozdány papírové svítící komety a stromeček byl slavnostně rozsvícen v 17 hodin. V pátek byl také na náměstí T.G.Masaryka zahájen vánoční stánkový prodej. Takže Advent je tady a do Vánoc nám zbývá necelý měsíc.
  Vánočně naladěný  Valda
Koláž fotek z akce

Krajinou v negližé ....

22. listopadu 2010 v 7:58 | Valda |  Hodnocení akcí
Sedmnáctý listopad jsme prožili na zajímavém pochodu v okolí Hanušovic, povídání o něm pro vás připravil PPP Pepa Hebr a já jsem se u čtení jeho článku dobře pobavil.
Valda

....aneb toulky Hanušovickou vrchovinou

   Rozhodně tím nechci naznačit, že by snad naše silná skupina ve složení Valdíci, KJW a moje maličkost zvolila nový druh trekového oblečení a nebo podepsala výhodnou smlouvu s nějakou firmou na spodní prádlo, ale pouze konstatovat, že při naší jinak vydařené výpravě Hanušovickou vrchovinou bylo inverzní počasí a nízká oblačnost krajinu cudně zahalovala a jen občas nám dala zahlédnout něco z její nádhery ( jako žena v negližé J ).
   Ale popořádku a pro info: zmiňovaná Hanušovická vrchovina se nachází mezi
masívy Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku, rozkládá se na ploše 797 km2 a dosahuje průměrné výšky 527,2 m.n.m., no a pro detailisty se dělí na Úsovskou, Hraběšickou, Branenskou vrchovinu a Šumperskou kotlinu, tak a přesně sem jsme vyrazili. Ráno, několik minut po osmé, KJW zaparkoval své vozidlo v Hanušovicích, krátká předstartovní kontrola a už jsme valili po červené ... Jinak Hanušovice kromě svého poměrně starého původu jsou zajímavé také tím, že za II. sv. války zde byl koncentrační tábor - pobočka tábora Gross Rossen a dva zajatecké tábory. Jejich dočasní obyvatelé zřejmě v té době sloužili jako levná pracovní síla ve zdejších firmách nebo silné německé enklávě, jen jsem se nikde nedočetl, jestli i zde byl někdo jako Oskar Schindler... Takže ( zatím ) vesele jsme zdolali prvý kopec a již zde byly Hynčice nad Moravou, kde zajímavou se jevila hospoda K 2, zatím ještě zavřená, kupodivu to byla ale jediná hospoda, kterou jsme cestou potkali, až do svého návratu k autu...Na konci obce byl prvý krásný zaniklý hřbitov v kamenné ohradě, typický pro tento Sudetský kraj, kolem se pasoucí koně v ohradách o nás neprojevili sebemenší zájem. Od této chvíle se kolem nás mozaikovitě střídala pestrá krajina - lesy, louky a pastviny ohraničené věkovitými kamennými zídkami, stoupání a klesání, prostě paráda. Dokonalost zážitku narušovala bohužel už zmiňovaná inverze, která omezovala výhledy pouze do blízkého okolí. Jistým zpestřením dne bylo také zjištění, že přestože se náčelnici Dáši poměrně jasně vysvětlí, kudy vede schůdná cesta přes pastviny rozťapané hovězím dobytkem, raději volí svou vlastní silně blátivou stezku se všemi z toho plynoucími důsledky ( následné hluboké zapadnutí ), ovšem KJW je zřejmě stále připraven poskytovat pomoc a nějaké záchranné prkno si také asi vždy najde...Další osadou na cestě (pořád ještě na červené KČT ) byl Potůčník, kde byl asi nejkrásnější zaniklý hřbitov s torzem vypáleného kostela, na němž se zřejmě podepsala " ta naše povaha česká ". Odtud jsme zamířili ke studánce u Svaté Anny, jejíž údajně silně a vše léčivá ( svatá ) voda zaujala především Dášu jako zaměstnankyni Agelu, navrhli jsme ji, že
by ji tato společnost v dnešní přiblblé době mohla používat jako variantu léčebných postupů ( a vybírat za to těžké poplatky, ale na to ještě ministr zdravotnictví nepřišel - pozn. autora ). Malý kousíček zpět a   změnili jsme značku za žlutou, tentokráte už po hřebenech, za pomalu se zlepšující viditelnosti až na rozcestí Prameny. Někde v těchto místech byla kdysi dřevorubecká osada Štolnava, na historické mapě z let 1836 -1852 zakreslená jako Stoltnhau, dnes z ní zbylo jediné rekreačně využívané stavení a samozřejmě další ( dnes už poslední ) zaniklý hřbitov v kamenné ohradě. Další úsek cesty jsme absolvovali po modré KČT a také po úzké asfaltečce, v dáli na nás občas významně mezi mraky zamrkal Králičák jako potenciální cíl některé další výpravy. Došli jsme nad Kopřivnou ( dříve Geppersdorf ) a zde jsme s hrůzou zjistili že i dnes jsou na Moravě vesnice, kde nemají hospodu...Po prohlídce zdejšího barokního kostela jsme zamířili na louky nad vesnici, kde jsme posvačili " na stojáka ", pofotili, co se dalo - v dáli byly v tu chvíli vcelku vidět Rychlebské hory, Bialskie góry v Polsku a masív Králického Sněžníku. Od teď už po zelené ( až jsme ji našli v lese po menším zakufrování za pomoci vyspělé navigační techniky náčelníka Valdy - příště nesmím zapomenout buzolu - pozn. autora ) jsme v pohodě lesní cestou došli až pod Nový hrad ( také Furchtenberk ), což je masívní zřícenina jednoho z kdysi největších hradů na Moravě. Jeho strategický význam ocenil např.i Zikmund ( známá liška ryšavá ) a odkoupil jej. Posledním majitelem hradu se stal Jan Tunkl z Brníčka, objekt byl zničen za česko - uherských válek r. 1470. Až při pohledu na obdobné stavby si člověk uvědomí, kolik práce a dřiny kdysi museli stavebníci ( a hlavně poddaní ) odvést, než byl objekt dokončen podle přání nastávajícího majitele a jak brzo po dostavění jej husité nebo válečné události zase víceméně smetly z povrchu zemského...
   Závěrečná etapa výpravy proběhla po sestupu z hradního návrší údolím proti proudu Moravy, podél kolejí, nejprve přes Holbu ( městská část, ne pivo J ) až do Hanušovic. Zde si Valda svou dnešní rozsáhlou fotosakrální sbírku rozšířil o záběry pivovaru Holba, KJW si vyzkoušel ( zřejmě si vzpomenul na svá mladá léta ) chůzi po kolejích, posléze Valda získal na zdejší žst. památeční razítko do svého vandrbůchu a nakonec po zamítnutí poněkud " tmavého " hotelu před
žst. jsme našli na chvíli azyl a zdroj tekutin ( 11-ka Šerák ) v LIDO. Zde jsme ještě poznali, jaké miniatury je možné prodávat jako utopence v době EU certifikovaných pravých českých špekáčků, ale opravdu nic jiného na jídlo neměli. KJW to bylo zcela volné, neboť od půlky cesty měl jasné, že doma jej očekávají řízečky s neošizeným bramborovým salátem ( také se ně patřičně a zaslouženě těšil ) a my ostatní jsme to také přežili.
   Výprava byla hodnocena pozitivně, její účastníci, jejichž věkový průměr dosáhl 50,5 roků, našlapali každý 23,5 nádherných kilometrů, výškových metrů také dobrý ranec,
jen to sluníčko trošičku chybělo. Myslím také, že každý ze zúčastněných poznal, že je opravdu přínosné a docela dobrodružné a nádherné a ... chodit tam, kde to ještě neznáme.    
Pepa Hebr   

koláž Pepových foteček z akce
                                      

Olomoucké památky

20. listopadu 2010 v 9:22 | Valda |  Hodnocení akcí
V neděli 14.11. jsme opět vyrazili s Pepou Hebrem na cyklistiku po památkách, tentokrát Olomouce a okolí. Počasí nám přálo, na to že byla půlka listopadu, bylo krásně teplo a svítilo sluníčko. I když vlastně kus cesty jsme jeli i v mlze. První zastavku jsme udělali v Olšanech. U farního kostela Jana Křtitele totiž stojí smírčí kříž. Prohlédli jsme si i zachovalou budovu staré fary. Projeli jsme Bystročicemi (fotečka boží muky) a dojeli do obce Nedvězí, kde se nachází vedle památníků obětem světových válek velký smírčí kříž ve velmi dobrém stavu . Pokračovali jsme na Hněvotín, cestou jsme si všimli kříže INRI na zvláštním místě u nové obalovny. V obci jsme marně hledali smírčí kříž (místo něj jsme našli pietu), protože stojí v Topolanech, na což nás upozornil místní starousedlík. Smírčí kříž s reliefem sekery jsme našli hned na začátku Topolan před stodolou u první usedlosti. Je napůl vyvrácený. V obci je krásný, poměrně mladý, kostel Nejsvětějšího srdce páně z roku 1915 a u silnice na Olomouc ještě originální boží muka. Další obcí, kterou jsme jen projeli byl Ústín s poměrně známou hospodou v domě se žudrem. Po příjezdu do obce Vojnice jedeme rovnou ke kostelu, protože smírčí kříž je umístěn přímo vedle vchodu do něj. Po cyklostezce pokračujeme kolem 2 křížů INRI a sochy svatého na sloupu směrem na Olomouc. Z dálničního nadjezdu fotíme místní části Olomouce - Křelov, Řepčín a Neředín. V blízkém lesíku u Křelova jsou vidět cihlové zdi tereziánské pevnosti Fort XVII. Naším cílem je smírčí kříž v Neředíně, o kterém však víme jen to, že tam někde je. Ani přes četné dotazy místních pamětníků a průzkumu Neředína křížem krážem, jsme ho však nenašli. Až doma na netu jsem zjistil, že je na olomouckém hlavním hřbitově v Neředíně, viz odkaz. Tak tam zajedeme někdy příště.
     V samotném krajském městě jsme navštívili věž gotického kostela sv.Mořice a užili si překrásné výhledy na město Olomouc. Dále jsme zajeli k Přemyslovskému paláci a katedrále sv.Václava. Prohlídka jen těch nejznámějších historických památek Olomouce, by nám zabrala celý den a my jsme už měli 60 km za sebou a dvě hodiny do soumraku. Tak jsme zajeli ještě k zrestaurované hlavní bráně tereziánského opevnění na třídě Svobody. Do Prostějova jsme se vraceli přes Ťážaly, Blatec, Vrbátky (kaple a replika Karlštejna) a přes Držovice. Těsně po 16 hodině jsme se s Pepou rozloučili u zimáku. Na tachometru 73 km a foťák plný pixelů.

S křížkem po funuse Valda

Setkání v penzionu Alberta

20. listopadu 2010 v 8:09 | Valda |  Hodnocení akcí
Déšť a zima venku a pohoda a teplo uvnitř. Na setkání PPP do penzionu Alberta v Prostějově dorazilo v pátek v podvečer postupně 27 členů. Atmosféra setkání byla velmi přátelská a poslední účastníci odcházeli po 23 hodině. Bez překvapení proběhla volba náčelníka PPP na rok 2011, i když byly zaznamenány pokusy některých členů volební komise o manipulaci výsledků hlasování ve prospěch nezkušené mládeže. Můžu s uspokojením konstatovat, že jste si mě nakonec zvolili správně a že vaši důvěru nezklamu . V průběhu večera došlo i na zpěv hymny PPP. Nejvzdálenější účastníci přijeli až z Olomouce a Dřevnovic. V masce přišla pouze Zdenka Prečo- za což jí patří velké plus a fotečka s náčelníkem. Nejbližší společná akce je v pátek 26.11. - Rozvěcování vánočního stromečku v Prostějově, sraz PPP je v 16:00 u sochy T.G.M.

PS: při odchodu jsem v solné našel 2 deštníky a jedny brýle na čtení - viz foto. Jsou u mě a tak se o ně laskavě přihlašte.

po opici bdící Valda
střípky ze setkání


Jak jsme šli na pivko do Ošíkova

19. listopadu 2010 v 11:23 | Valda |  Hodnocení akcí
Tak nevím jestli na tuhle listopadovou akci bude Rosťa Utopenec vzpomínat v dobrém. 
Ale popořádku. Čunínskou střelou (místní výraz pro osobák na trati Prostějov - Chornice) nás v sobotu v osm ráno vyrazilo do Jesence 5 - Valdíci, Utopenci a Štěpán. Od rána svítilo sluníčko a obloha přímo prosila o fotečku, tak krásné byly mraky. Od zastávky v Jesenci nás zelená značka vedla k baroknímu zámku z roku 1711(dnes domov pro seniory) a kapličce sv.Antonína za zámkem. Ruina, která vypadá jako bývalá stodola patří bývalé kontribuční sýpce. Hospoda v Jesenci zase stojí na místě bývalého pivovaru. Kostel z roku 1710 je zasvěcen svatému Liborovi- patronovi obce, jehož krásná socha stojí pod zámkem. Obec opouštíme severním směrem po naučné stezce Kladecko. Trasa vede kopcovitou krajinou nad Nectavskou dolinou s výhledy na Drahanskou vrchovinu a Nízký Jeseník. Tabule naučné stezky nás informovaly o geologii, floře fauně, osídlení a historii oblasti. U rozcestí s názvem U křížku, odbočuje ze zelené vlevo žlutá turistická trasa přes osadu Bělá do Šubířova, my jsme ale pokračovali rovně, mimo značenou zelenou trasu, na Liščí Skalky se dvěma vysílači a pak po vrstevnici, kolem dřevěného kříže, rovnou na horní konec obce Kladky, zvanou Vyšehrad. Nejvyšším bodem v okolí jsou Zahálkovy skalky, na kterých končí vlek lyžařské sjezdovky. Jsou odsud krásné výhledy nejen na obec Kladky s krásným románským kostelem, ale i do širokého okolí. Sestup do osady Ošíkov trval jen pár minut a ty nás také dělily od prvního pivka. Rosťa se totiž zná z místní hospodskou - paní Vychodilovou, která tento penzion Na Pile už léta úspěšně vede a domluvil nám dřívější otevření a taky gulášovou polívku a domácí klobásy s křenem. Po vydatném občerstvení jsme zahájili sestup Kladeckou dolinou do Březinek a Nectavy na vlak. Údolí začíná hned pod Vyšehradem a je značené modrou tur.zn. Napřed jsme minuli zbrusu nový druhý dřevěný kříž a pak se zviditelnil Rosťa, kterého po třech Staropramenech zradil svěrač a musel do lesa. Vybral si v tom fofru místečko, které ho při přechodu z dřepu do stoje a následné ztrátě rovnováhy, donutilo k přemetu v zad a pádu ze svahu. Naštěstí mimo svoji hromádku. Dovedete si asi představit, že když jsem tuhle situaci zaregistroval, jsem se málem taky po... , ale smíchy.  Zbytek 3,5 km sestupu probíhal dál krásnými smíšenými lesy, kolem pomníku arcibiskupa až ke studánce pod Březinkou. Zde jsme objevili opuštěné štěně křížence kokra, kterého se už ale ujala nějaká hodná paní a my jsme pak asi po 10 minutách v obci Březinka potkali partu mladých lidí, která ho hledala a poslali jsme ji ke studánce. A tak to asi dobře dopadlo. V obci jsme si ještě prohlédli kapličku a dva kříže INRI a kolem několika málo stavení v osadě Nectava jsme došli asi 15 min před odjezdem vlaku k žel.zastávce na konci Nectavského údolí.  Do Prostějova jsme dorazili těsně po 17 hodině a na nádraží se rozešli s 15 km v nohách a spoustou zajímavých zážitků.

Z Kladecka Valda

Autorský klub o nás

11. listopadu 2010 v 22:26 | Valda
Kamarádi PPP, našeho blogu si všiml i Autorský klub blogu.cz a v rubrice Oživení je o nás článeček, který mě osobně velmi potěšil. Vemte si, že kromě nás existuje téměř 900 000 jiných blogů. Článek si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže.

Třeba vás taky potěší.
Valda - pozorností AK poctěný.

Po stopách středověku

10. listopadu 2010 v 6:47 | Pepa Hebr |  Hodnocení akcí
Kamarádi PPP z nedělní cyklistické akce připravil článek můj spolužák, měsíc starý člen PPP, Pepa Hebr, se kterým jsme opravdu putovali 7.11. 2010 na kolech po stopách středověkého osídlení Drahanské vrchoviny.

Po stopách středověku

Po delší době se mi opět zastesklo po památkách našich předků, ukrytých v lesích a žlebech Drahanské vrchoviny a protože je chtěl poznat i náčelník PPP Valda, nezbylo než nafoukat pravý hanácký vzduch do duší kola, prověřit megabajty ve foťáku, sbalit pár drobností a zavčas vyrazit. I když ráno nevypadalo nic moc, Valdu jsem vyzvedl na tradičním srazovém místě o Penny Marketu a už jsme valili přes Mostkovice, Plumlov a Soběsuky do Žárovic. Celá akce však měla drobný háček - někteří militantní homo sapiens neustále pociťují touhu druhým ubližovat a z toho důvodu v některých ( pro nás ) nepřístupných prostorech cvičí válečnictví do roztrhání těla. S náčelníkem jsme se tvářili, že o tom nevíme a se staženými pr…kami. jsme odbočili do prvého žlebu v tomto prostoru, na prvé výrazné křižovatce vlevo, na mostku vpravo a už jsme u prvého cíle naší expedice - pod Smilovým hradiskem. Na hrad jsme nelezli, ale prohlédli si kamenný mostek, který zde byl zřejmě už v době, kdy Jan Hus ještě nebyl na světě a Karel IV. se teprve dostával do formy. Ukázal jsem Valdovi relikt cesty, po které kdysi zdejší obyvatelé sváželi vytěženou a zpracovanou surovinu ( podle nálezů strusek zřejmě železnou rudu ) k dalším procesům. Odtud jsme se vrátili na "hlavní", po ní dále do kopce a u druhého potoka zprava jsme odbočili vpravo, asi po půl kilometru přes potok vlevo a po chvíli úporného tlačení kol do kopce je zde jeden z našich hlavních cílů - lokalita známá pod jménem Starý Plumlov. Její původní jméno už asi nikdo nezjistí, ale je jisté, že ji využívali již obyvatelé kultury doby bronzové a ve středověku bylo jejím účelem podpořit kolonizaci do té doby pusté Drahanské vrchoviny. Objekt nebyl nikdy dokončen a k jeho zániku přispěly výboje husitů nebo války moravských Lucemburků. Pomocí LAHp model 2004 ( lesní archeologické hraběčky plastové ), na což náčelník Valda koukal jako puk, jsme se ještě chvíli pokoušeli nalézt nějaký ten fragment ( střep ) staré keramiky, což se nám k nesmírné Valdově radosti podařilo.
        Před námi byly ještě další hodnotné cíle, takže rádi, neradi, stále do kopce až na první křižovatku a nyní konečně po zpevněné cestě po vrstevnici kolem starého krásného lomu až na státní silnici. Kus Drahaňákem a na poslední odbočce před koncem lesa vlevo a hned do druhého žlíbku vlevo. Zde se nacházejí stále čitelné relikty zaniklé středověké osady - Valdova ( shoda se jménem náčelníka asi čistě náhodná ) Od těchto osad si majitelé středověkých nemovitostí ( šlechta, církevní hodnostáři ) slibovali, že jejich obyvatelé se zde natrvalo usadí ( rozmnoží se J ), budou pak pilně pracovat při zvelebování majetků vlastníka osady, odvádět mu daně, desátky, poplatky, pracovní sílu, mladé holky
a jiné . Často se ovšem stalo, že obyvatelům se nevedlo z důvodu neúrodné půdy a proto se osada přestěhovala do jiné lokality, jindy obyvatelé vyhynuli na nějakou nakažlivou nemoc ve středověku běžnou a nebo ji prostě vyhubili husité. Na chvíli přišlo opět ke slovu zařízení LAHp model 2004 ( zde neúspěšně ) a poté jsme valili dál, pro dnešek ven z lesů, směr Březina a Nové Sady. Protože jsme konečně vypadli z prostoru, prd..ka. se uvedla do původního stavu a my mohli dále pokračovat - Otinoves, Drahany, Bousín, nad Repechami ( ty vznikly také původně ve středověku, potom na nějakou dobu zanikly ale byly znovu obnoveny ). Pokud si člověk přimyslel krásné počasí a naopak odmyslel ty šílené výrobníky větrné elektriky, den byl jako ze škatulky. Rychlý a potěšující sjezd do Malého Hradiska a Skřivánkova, kousek po červené kČT a už je tu keltské oppidum. Je to fantastické místo, kde nám naši předkové zanechali důkaz o svých organizačních a logistických schopnostech ( vybudování ohrazeného oppida, komunikací a dvorců na velké ploše ) a také v podobě materiálu, ať už archeology ze země vykopaného nebo se v zemi stále ještě nacházejícího, dokladujícího obchodní a výrobní schopnosti, prostě každodenní život.
      Před bránou do oppida jsme sešupli vlevo loukou až na svážnici čerstvě odporně posypanou hrubým makadamem, po ní do doliny k hájence Okluky. Odtud už silnicemi v běžném provozu přes Stínavu, Vícov a Plumlov až na standartní místo doplňování tekutin u Valášků. Bonusem dne ( po doplnění tekutin ) byla prohlídka základů starého mlýna, který díky vypuštění přehrady mohli detailně prozkoumat archeologové ( a my ). Cesta domů, na místě srazu jsme pečlivým rozborem akce dospěli k jednomyslnému názoru, že dnešní den byl vysoce uspokojující a úspěšně poodhalil něco málo z tajemství ukrytých v lesích, žlebech a na vrcholech Drahanské vrchoviny. Na místě ranního srazu jsme měli na CK natočených 68 km, speciální přístroj náčelníka Valdy ukázal spálených více než 2300 cal a oba jsme se přiznali, jak se těšíme na další akci.

V Prostějově 8.11. 2010  Josef Hebr

koláž fotek z akce

Přechod Chřibů neměl chybu !

10. listopadu 2010 v 6:34 | Valda |  Hodnocení akcí
Podzimní počasí v sobotu sedmého dne měsíce listopadu turistice přálo. 6 PPP připravených shltnout naplánovanou dávku devatenácti kilometrů se o půl deváté sjelo u Lesního penzionu Bunč nad obcí Zdounky na Kroměřížsku. Hned u parkoviště jsme zapálili svíčku u pomníku padlých partyzánů z oddílu Olga, který na Chřibech operoval koncem války. Než jsme vyrazili na trasu, tak jsme ještě zašli asi 100 m ke Kubitové studánce zbudované v roce 1957. Zdenka nám zde zarecitovala básničku o Křišťálové studánce. Na chatě jsme ještě ověřili otevření rozhledny Brdo a kolem zajímavého dřevěného kříže INRI, zabudovaného do pískovce blízko parkoviště, jsme odkráčeli po červené směrem na výhledové skály zvané Komínky (520 m/m). Výhledy z nich byly díky dobrému počasí úžasné, na severozápadě město Kroměříž a na jihu mimo jiné i hrad Buchlov. Další úsek trasy po červené vedl krásnými lesy, ale byl bohužel značně poničen probíhající nešetrnou těžbou dřeva těžkou technikou. Cesta byla neschůdná, rozježděná a místy jsme museli blátivé úseky obejít velkým obloukem. Tak jsme došli až Pod Kozinec.  To bylo asi za odměnu, protože jsme se ocitli na pastvinách nad Jankovicemi, odkud byly daleké výhledy na Chřiby a Bílé Karpaty. Nad obcí se páslo stádo koní a hned vedle i býků. Výhledy na okolní kopce nadchly Leničku, byly krásně prožlucené opadávajícími modříny. V Jankovicích jsme se zastavili u pomníku obětem II.sv. války vedle kostela, pamětní desky Josefa Župky - místního historika, nakrmili jsme místní ovečky, kozenky a divoká prasátka a vystoupali nad obec ke křížku na místě zvaném V Březičkách. Výhled na obec hyzdila jen jedna z tisíců nových českých slunečních elektráren na protějším svahu. Prudkým klesáním lesem jsme se dostali ke studánce U Zlacké, na okraji obce Salaš. U studánky jsme si v altánku odpočinuli a v místní hostinci Na Salaši jsme si dali kyselicu a pivko. Obec Salaš má spoustu turistických a architektonických zajímavostí, které si můžete prohlédnout na fotečkách, které jsem zde pořídil. Asi 1 km za obcí je památník obětem salašské tragédie. O tragické události, ke které zde došlo několik hodin před koncem II.sv. války, si můžete přečíst podrobnosti na těchto internetových stránkách obce Lubná v rubrice o historii. Od památníku jsme zahájili 3,5 km dlouhé stoupání krásnými bukovými lesy k rozhledně Brdo, na stejnojmenném kopci ve výšce 582 m/m. Zanechávali jsme za sebou jen nepatrnou stopu v měkkém příkrovu čerstvě spadeného listí a míjeli hraniční kameny - mlčenlivé strážce hranice Buchlovského panství staré přes 300 let. Těsně pod Brdem je upoutávka KČT na betonovou propust, součást nedostavěné prvorepublikové dálnice, jejíž výstavba byla zahájena již roku 1936 a v důsledku II.sv. války nebyl velkolepý plán nikdy dokončen. Na Brdu se to hemžilo turisty a cyklisty, vytáhl je krásný podzimní den a informace, že rozhledna je neplánovaně otevřená. Za 20 Kč jsme vyšplhali do výhledového patra krásné kamenné rozhledny, jedné z prvních postavených u nás po roce 1989. Podrobné informace o ní najdete na těchto www. Výhledy byly úchvatné. V kiosku jsme si dali svařáček a pak již následovalo posledních 3500 m zpět na Bunč, kde jsme se odměnili pivkem, kávičkou a dančími medailonky s brusinkovou marmeládou a bramborovými placičkami, ještě teď se olizuji. Návrat auty do Prostějova proběhl bez mimořádností a tak všem šesti zúčastněným PPP zapisuji do přehledu zasloužených 22 km.

Pro přehlednost uvádím celou trasu:
Bunč (památník,studánka) - Komínky (výhledové skály) - Pod Kozincem (výhledy) - Jankovice (obec) - U Zlacké(studánka) - Salaš (obec) - Památník obětem salašské tragédie - Strachov (hraniční kameny) - Násep nedokončené dálnice - Brdo (rozhledna) - Bunč (penzion).
Zdraví Valda - 4 dny po Brdu

Pod Kozincem

Pochod TGM Litovelským Pomoravím 2010

3. listopadu 2010 v 7:26 | Valda |  Hodnocení akcí
"Ať si kdo chce co chce říká, k správnému svátku čs. státnosti patří turistický pochod, jako k velbloudovi hrby." Touhle poopravenou citací Šimka a Grossmana si dovoluji začít článek o třetím ročníku tradiční akce PPP - pochodu Litovelským Pomoravím z Moravičan do Litovle. Přiznám se, že nevím, jestli Pomoraví se píše "pomoraví" nebo "Pomoraví", v různých zdrojích jsem to našel různě a tak budu psát podle sebe z velkým "P", protože PPP se taky nepíše ppp.  
Ve vestibulu prostějovského nádraží se nás ráno sešlo jenom 5, to bylo pro mne trošku zklamání, ale letos ten svátek vyšel na čtvrtek a tak si na dušičky někteří prodloužili víkend dnem dovolené a vyrazili spíše na rodinné akce. To docela chápu. Co jsme tedy nezískali na kvantitě, to jsme museli dohnat kvalitou. V 9:00 jsme vyrazili do Olomouce a tam přesedli do vlaku Nezamyslice - Šumperk. V prostředním vagóně už nás čekal náš Pepa, šťastný jako blecha, že jede na výlet. V 10 hodin v Moravičanech jsme se tradičně vyfotili hned na peróně a netradičně to vzali oklikou kolem místní opravené kapličky. Pak již až do Litovle známou trasou přes kapličku U Joséfka, Doubravu, Na Spálené, smírčí kříž, Nové Mlýny, Templ, Nové Zámky a Paprč. Svítilo sluníčko a tak zejména lesy Doubravy a březové háje nabízely krásnou, podzimní paletou barev malovanou , podívanou. V hospůdce Na Kodlově u Nových Mlýnů jsme si dali obídek, u Templu se vyfotili, shlédli jsme přes řeku Moravu Obelisk, prohlédli si zámek Nové Zámky, kochali se pohledy a odrazy na hladině řeky Moravy. V Litovli jsme se tradičně zastavili na krátkou pietu u sochy prvního čs. prezidenta a pořídili fotodokumentaci i se státní vlaječkou (viz foto). Pivko jsme si dali tentokrát v nějaké vyloženě putyce, abychom poznali, jak říka plukovník Tonda, místní poměry. Byl to zážitek, ale místní poměry jsou dobrý. V 17:07 jsme na zastávce Litovel-město, nasedli na vlak do Prostějova. V Prostějově jsme s Pepou čekali U Pantáty necelou hodinku na přípoj do Nezamyslic.
Statistické údaje:
účast 6 PPP - Valda, Maryška, Pepa Pé, Pepa Hebr, Utopenec a Štěpán
délka trasy: 23 km
čistý čas chůze: 5 hodin
průměrná rychlost: 4,6 km/hod (taky Maryška pěkně nadávala, že hrozně ženem)

z výšky 220 m/m Valda

Litovel - pieta