"MÁTE ŠTĚSTÍ ŽE JDEM ZROVNA KOLEM"

Listopad 2012

Legenda bitvy 3 císařů v Č/K

25. listopadu 2012 v 20:39 | Valda |  Hodnocení akcí
Nedělní dopoledne v Čechách pod Kosířem se neslo v duchu vojenské historie. Sjely se sem její fandové z voj.klubů z mnoha koutů Moravy (Ostrava, Vyškov, Javorník a další), kteří cestou na slavkovské bojiště, předvedli v zajímavé choreografii Vaclava Obra (podle místní pověsti), rekonstrukci srážky francouzů s ustupujícími spojeneckými hordami o údajný francouzský válečný poklad. Dobrá pětistovka diváků se za chmurného počasí skvěle bavila autenticky sehrátou válečnou vřavou, která se odehrávala na bojišti mezi vzácnými dřevinami zámeckého parku. Celou akci, která byla i perfektně ozvučená, připravilo Muzeum kočárů a Společnost Mylord. Mezi diváky jsem napočítal i 13 PPP.
ÚžasnýZ vydařené akce zdraví Valda

Po 23. letech......

19. listopadu 2012 v 10:32 | Valda |  Troška poezie :-)
Tuhle jsem napsal těsně po sametové revoluci a dnes jsem k ní připojil jen poslední sloku.......

SAMETOVÁ
Sedmnáctý listopad
jako by nám z nebe spad.
Sametová revoluce
rozvázala lidem ruce.

Nevšiml si bolševik,
že jde Prahou lidu šik.
Místo šturmu na palác,
dobyl študent Vencl plac.

Tahle něžná revoluce
zvala lidi do ulice.
Tím že byla sametová,
každý se v ní nově chová.

Klíčky, svíčky, zvonečky,
komunistů hrobečky.
Disident je na koni,
už mu hrana nezvoní.

Hymnu zahrát,
Havel na hrad,
revolučním chórům,
noty píše Fórum.

Klíče spadly do kanálu,
kolečko se polámalo.
Zapíšeme do análů,
sametu, že zbylo málo.


Slovenská odysea 2012-část 2. VIHORLAT

18. listopadu 2012 v 11:32 | Valda |  Hodnocení akcí
Tímto článkem navazuji na cestopis zvěřejněný zde 31.8.2012 pod názvem Slovenská odysea 2012-část 1. - POLONINY.

Po třech dnech strávených ve Slovenském národním parku Poloniny jsme se přesunuli do kempu u Sninských rybníků. Jená se o krásné, nové, moderní, ekologické BIOKOUPALIŠTĚ u města Snina. My jsme kemp využili jako základnu k tůře na Vihorlatské vrchy.


Vihorlatské vrchy
V kempu jsme ubytovali, no ubytovali je silné slovo, vlastně jen Mamkami a Tobi si postavili stan a my ostatní jsme si jen nafoukli karimatky a našli si pro ně rovnou zem. Předpověď počasí byla příznivá - další tropické noci bez srážek před námi. Další naše kroky vedly na zdejší, široko-daleko, vyhlášené přírodní bio koupaliště Sninské rybníky, měli jsme to z kempu 5 minut. Protože nás bylo 6 a už bylo kolem 18 hodiny, dostali jsme v pokladně i slevu - 1 E/ na osobu. Areál nás nadchnul, ideální místo pro trávení dovolené s dětmi. Skvěle jsme se vykoupali a udělali si hlad. V kempu jsme povečeřeli z vlastních zásob a hned první večer jsme poseděli u pivka v kempu u baru a skamarádili se s paní provozní a barmankou v jedné osobě - paní Boženkou z Moravy. Již večer se formovala vrcholová skupinka na zítřejší dobytí Sninského kameňa a Morského oka. Z dosud neznámých důvodu z ní vypadl Tobi a Mamakami, kteří se rozhodli poctít svoji přítomností město Sninu.
My čtyři zbývající - já, Arny, Luba a Luky jsme nalehko, hned po ránu kolem půl deváté, vyrazili na poslední tůru letošní odysey. Nejdříve nás čekal nudný úsek po modré značce, po asfaltové silnici k rozcestí Pri Umretom (hrob ruského vojáka z II. sv. války). To jsme zvládli za 1:15 a nastoupali jsme 260 výškových metrů. Po dalších 45 minutách po modré zn, po vrstevnici kolem skal a po svršku bývalé úzkokolejky jsme došli na rozcestí Rovinky (650 m/m), kde začal poslední úsek prudkého stoupání na Sninský kameň. Do nadmořské výšky 1006 m/m jsme se škrábali cca 1,5 hodiny, společně s rodinkou přátelských domorodců ze Sniny se třemi dětmi. Sninské kamene patří do masivu Vihorlat a jsou to vlastně dva skalní útvary se samostatnými výstupy, opatřenými kovovými schodišti. Z obou jsou překrásné výhledy. Na prvním, severnějším z nich, hlavně na město Sninu a je zde umístěn kovový kříž. Na tom druhém je zase vrcholová kniha a jsou z něj krásné výhledy na Morské oko a vrchol Vihorlat (1076 m/m). Když jsme se dostatečně pokochali a vyfotili u kříže s místním turistou (později identifikován jako průvodčí ve vlaku ze Sniny do Humenného), sestoupili jsme z kamenů a po červené značce na rozc. Tri Table a po modré značce k chatě u Morského oka. Zde jsme se občerstvili a pokračovali po břehu jezera, které vzniklo někdy ve druhohorách sesuvem půdy a přehrazením údolí, do kterého stékají horské potoky z okolních vihorlatských svahů. Má úžasně čistou vodu plnou ryb, celé okolí je chráněnou přírodní rezervací stejného názvu. Došli jsme až k loveckému zámečku (Kaštielik), u kterého jsme odbočili na žlutou značku a kolem Malého morského oka (tohle jezírko už tak čistou vodu nemá) došli krásnými (pra)lesy až na rozcestí Jedlinka. Pokračovali jsme dál po červené zpět pod Sninský kameň a cestou se kochali výhledy na něj. Sestup ke Sninským rybníkům jsme si výrazně zkrátili přímou cestou dolů ze Sninského kameňa na sever , kolem studánky, krkolomným sestupem, až jsme narazili na modrou tur. značku, která nás dovedla až zpět do kempu. Při sestupu jsem se několikrát ohlédl a pochopil proč místní nazývají Sninské kamene - svinskými.
Po návratu jsme se někteří zašli ještě vykoupat a večer jsme si v kempu rozdělali oheň a opekáli uzeninu, kterou Tobi a Kamil koupili ve Snine. Večer se rozjela u ohně skvělá zábava s místními východňáry, kteří měli sebou hezké baby, skvělého kytaristu a ještě lepší borovičku. Ráno se nám docela dost blbě s kocovinou vstávalo, ale museli jsme v sedm vyrazit na nádraží do Sniny, odkud nám jel vlak do Humenného. V Humenném nás na nádraží čekal "náš" průvodce městem Laco Bohuš. Bágly jsme nechali v nádražní úschovně a vyrazili na krátkou prohlídku města s výkladem. Město Humenné je pozoruhodné, má pěkné náměstí, krásný udržovaný zámek a ve skanzenu lidového architektury historicky velmi cenné dřevěné kostelíky. Stihli jsme i kafíčko v místní cukrárně a pak i vlak do Košic, kde jsme přesedali na rychlík do Žiliny. V Žilině nás na nádraží čekal Arnoštův švagr s rodinou, brali jsme sebou jeho dvě děti na prázdniny do Nezamyslic.
Postupně jsme se začali loučit, nejdříve s Tobim v Olomouci, pak jsme vysedali já s Kamilem v Prostějově a nakonec Arny, Luba a Luky ukončili naši 7. Slovenskou Odyseu v Nezamyslicích. Její cíle lze jednoznačně považovat za splněné a tentokrát, na rozdíl od předchozích, v plném počtu od startu až do cíle. V srdcích nám zůstanou určitě nezapomenutelné vzpomínky na společně našlapané kilometry a v kompech pak spousty krásných foteček východoslovenského regionu a jeho překrásné přírody.
ÚžasnýSe vzpomínkámi na východní Slovensko zdraví Valda

Maják Moravy

11. listopadu 2012 v 19:30 | Valda |  Turistická všehochuť
Hostýn, zvaný též Svatý Hostýn, je kopec s nadmořskou výškou 735 m, tyčící se asi 3 km jihovýchodně od města Bystřice pod Hostýnem. Nachází se zde významné mariánské poutní místo. K místu se váže pověst, o které se zmiňuje již roku 1665 jezuita Bohuslav Balbín. Podle ní se zde v roce 1241 ukrývali lidé při velkém nájezdu Tatarů. Trpěli však nedostatkem vody, proto se modlili k Matce Boží a na její přímluvu zde vytryskl pramen a následně mohutná bouře donutila Tatary k ústupu. Hostýn má dva vrcholy, na nižším z nich, v nadmořské výšce 718 m, stojí barokní poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Původní stavba z let 1721-1748 byla obnovena po požáru roku 1769 a rekonstruována v letech 1841-1845. V roce 1887 zde byl dobudován jezuitský klášter. I dnes je poutní místo spravováno jezuity. K 70. výročí korunovace Panny Marie Svatohostýnské získal poutní chrám vysoké vyznamenání - byl mu udělen papežem Janem Pavlem II. titul "Menší baziliky" (bazilica minor). Kopule chrámu ční nad vrcholky stromů a je tak viditelnou dominantou Hostýnských vrchů. V noci je nasvícena a proto bývá též zvána "Majákem Moravy"
Pod vrcholem se nachází pramen, podle tradice zázračně uzdravující. U něj stojí tzv. Vodní kaple z roku 1700. Na vyšším vrcholu ve výšce 736 m je kamenná rozhledna, u níž byla v 90. letech zřízena větrná elektrárna. Na spojnici mezi oběma vrcholy se nachází hřbitůvek jezuitských mnichů - Tovaryšstva Ježíšova, dále pomník skautů, kteří zahynuli ve vězení za dob totality a pomník dlouholetého skautského vůdce a ředitele holešovského gymnázia Rudolfa Plajnera. Jižní úbočí dvojvrší, od chrámu ke hřbitůvku, obepíná křížová cesta od Dušana Jurkoviče.
Místo jsem navštívil 10.11.2012 a pár foteček z tohoto nejnavštěvovanějšího poutního místa celé Moravy najdeš zde.
Úžasnýz Hostýna zdraví Valda.

VŘSR

7. listopadu 2012 v 7:45 | Valda |  Troška poezie :-)
TA NEBYLA SAMETOVÁ

V říjnu nebo v listopadu, začalo to vlastně z hladu....

Na výročí revoluce mrznou uši, zábnou ruce,
vhká poslel při poluce.......

Když v podzimní plískanici, dával dělník pušku k líci.
Když z křižníku ranou z děla měla začít doba skvělá,
když formoval lidu šik, věděl dobře bolševik,
že to bude těžká práce, spousty krve bez legrace !

V říjnu nebo v listopadu, začalo to vlastně z hladu.....
Léty se to potvrdilo, nezačalo skvělé dílo,
i když družně se nám žilo-pilo.
Lenin, Stalin ....Gorbačov,
pěrestrojku patgatov......

Slavní ruští bohatýři, k světlým zítřkům těžko míří.
Mají svoji ródinu, menší každou gódinu.
Putina na predestálu, na něj pět jen samou chválu...
nemají už kulaky, zas jen nové burlaky.....

Netradičně do Litovelského Pomoraví

5. listopadu 2012 v 8:00 | Valda |  Hodnocení akcí
Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví byla vyhlášená 29. 10. 1990 zejména z důvodu ochrany přirozeně meandrujícího toku řeky Moravy a na něj navazujícího komplexu lužních lesů. Jedná se o území kolem řeky Moravy s rozlohou téměř 10 tis hektarů mezi Olomoucí a Mohelnicí.
Čtyři předchozí roky, vždy 28.10., se v CHKO uskutečnil náš pochod T.G.Masaryka Litovelským Pomoravím z Moravičan do Litovle. Letos byl opět plánován v tradičním termínu, ale počasí tomu nepřálo a tak se uskutečnil o týden později v sobotu 3.11. za účasti pouze 4 PPP. Přitom počasí bylo na podzimní tůru ideální a svými šestnácti km s převýšením osm metrů patřil k těm nenáročným. Trasu jsem letos změnil, abychom viděli i další části této poměrně velké krajinné oblasti s řadou přírodních rezervací a památek. Jeli jsme tedy do obce Skrbeň, kam jsme málem ale nedojeli, protože holky si popletly Skrbeň s obcí Střeň a tam i koupily společnou jízdenku. Naštěstí jsme to zjistili ještě v Olomouci na nádraží a rychle si koupili ty správné a vlak stihli v poslední minutě. Víte, že za vrácení špatně koupené jízdenky ČD, kterou nepoužijete, byste zaplatili 100 Kč ? Po této drobné patálii jsme v 09:32 vystoupili na žel zastávce "pouze na znamení" v obci Skrbeň.
Už u nádraží jsme se chytili zelené značky a po ní prošli obcí kolem kostela sv. Floriána, fary, školy a sýpky, do polí směrem k řece Moravě. Bylo zataženo a polní cesty byly blátivé. Směřovali jsme k rozcestí U Tří Mostů, kde se zelená křížila s červenou, po které jsme se vydali vlevo na Hynkov. Brzy jsme však značku opustili a šli lesem kolem řeky, rezervací Panenský les. Cesta nebyla tak pohodlná, jako ta turistická, ale nabízela o to zajímavější zákoutí meandrujícího toku. Padlé kmeny byly porostlé dřevokaznými houbami a stromy, rostoucí těsně u vody, ohlodané bobry evropskými, kteří se do Pomoraví (dnes zde žije cca 300 ks) vrátili po roce 1986. Před Hynkovem jsme se vrátili na tur.značenou cestu a pak se mi podařilo zakufrovat podle GPS Germin (gde pi.... su?). protože jsme šli k mostu, který zde už roky nestojí a já ho měl v mapě z loňského roku. Našlapali jsme asi kilometr navíc v blatíčku. Holky mi ani moc nenadávaly. V Hynkově nám Majka přečetla, v hanáčtině psanou, informační tabulku na opravené zvoničce a poobědvali jsme z vlastních zásob na venkovním posezení zavřeného pohostinství Ve Starém mlýně, který tu stojí od 15.st. a mlet přestal v roce 1952. Ve mlýně byla též malá vodní elektrárna a ta od roku 1921-46 napájela elektřinou i veřejné osvětlení obce. Hynkov opouštíme kolem mostu přes Malou vodu a pokračujeme po červené značce po asfaltce, která vede po ztv. Selské hrázi (protipovodňové) až do Lhoty nad Moravou. To už nám na cestu svítí zubaté sluníčko a fouká studený vítr ze strnišť. Občas sejdu z hráze nakouknout na romantická zákoutí slepých ramen Moravy a Mlýnského potoka a udělat fotečku. Jsem pořád pozadu, holkám v družném hovoru vůbec nechybím. Ve Lhotě procházíme kolem pily a hájenky a za obcí odbočujeme vlevo po naučné stezce Luhy Litovelského Pomoraví a jdeme 2 km po asfaltce přímé jako pravítko mezi Mlýnským potokem vlevo a řekou Moravou vpravo. Před rozcestím Most přes Bahénku narážíme na památník postavený zde k 10. výročí vzniku ČSR a nové, netradičně pojaté, dětské hřiště. Vede sem krásná cyklostezka, a z Litovle je to jen 5 km, tak tu asi bývá v létě plno dětí. Přicházíme k osadě Karlov, na pastvinách v jeho okolí se pasou koně. Stojí zde bývalý mlýn a má zde sídlo Hanácký jezdecký klub Litovel - Šargoun. Na konci osady stojí nádherný starý dub a to už máme před sebou královské město Litovel, s dominantami věží radnice a kostela sv. Marka. Poslední 2 km opět po asfaltce, což je asi jediná vada na kráse tehlé hezké trasy, a jsme v Litovli. Ke gymnáziu Jana Opletala, které je jistě jednou z nejkrásnějších budov ve městě, přicházíme tentokrát Sochovou ulicí, z opačné strany než v předchozích letech. Povinná fotečka u sochy T.G.Masaryka na břehu Uničovského rybníka a pokračujeme na litovelské hlavní náměstí Přemysla Otakara. Dominantou náměstí je jistě budova radnice, se svou 72 m vysokou věží, postavenou na jednom ze šesti ramen, kterými řeka Morava protéká městem, též zvaným Hanácké Benátky. Po prohlídce centra jdeme do příjemné hospůdky Amazonka kousek od náměstí v Šafaříkové ulici. Občerstveni a příjemně unavení přecházíme kolem kostela sv. Marka na zastávku Litovel-město, odkud nás v 15:18 vláček odváží přes Senici na Hané rovnou do Prostějova.
Myslím, že budu vyjadřovat názor všech zúčastněných PPP, že jsme si procházku Litovelským Pomoravím krásně užili a že můžeme návštěvu tohotu krásného koutu naší milé Moravěnky jen doporučit, třeba v létě na kole ho projedete celé za jediný den.
Z dnes deštivého Prostějova zdraví ValdaÚžasný