"MÁTE ŠTĚSTÍ ŽE JDEM ZROVNA KOLEM"

Srpen 2013

IX.Slovenská odysea se stala historií

19. srpna 2013 v 0:38 | Valda |  Hodnocení akcí
Přechod Lúčanské Malé Fatry a následně Strážovských vrchů to byl hlavní cíl, v pořadí již IX.Slovenské odysey, které se ve dnech 5.-10.8. zúčastnilo 6 PPP.
V pondělí 5.8. jsme raním rychlíkem za necelé 3 hodiny docestovali z Olomouce do Žiliny. Na nádraží nás čekal Arnoštův tchán Jožka Kostelný, se kterým jsme si dali v restauraci Černá Hora paradoxně lahvovou Plzeň, protože neměli naraženo ?? V žilinském Hudysportu si někteří sklerotici museli koupit za eura trekové hole, "Kamilbacky" a plecháčky. Následně jsme se přesunuli autobusem na konečnou do Kuneradu k zámečku (490 m/m - údaj o nadmořské výšce budu dále uvádět jen číslem v závorce). Odtud už po svých, pěkně z batohy na zádech, do kopečka po zelené a pak po žluté značce Svitáčovou dolinou směrem na Veterné (1442). Čili nějakých téměř 1000 m převýšení hned na začátek. No, byla to zabíračka, vycházeli jsme přesně v poledne, sluníčko pálilo a stoupání bylo strmé. Vrchol Veterné dobyli první z nás v 15:10. Z Veterné byli krásné výhledy na Velkú lúku (1476), Krížavu (1451) s vysílačem a hlavně na celou Lúčanskou Malou Fatru, které přechod nás v následujích 2 dnech čekal. A že těch kopečků ale bylo.....Když na Veterné dorazil Mamakami s Leošem, začali jsme tušit komplikace. Bylo to na ně příliš velké sousto a začali uvažovat o únikové cestě z hřebene. No, ale dnes byl cíl zcela jasný - útulna zvaná Grand hotel Partyzán pod Hornou lúkou(1299). Bez problémů jsme ji našli a potěšil nás její perfektní stav, vybavení, čistota a hlavně vydatný čistý pramen, upravený i na osvěžující spršku. Bylo vidět, že se o "hotel" někdo pravidelně stará. Ubytování je zde pohodlné pro 6 osob, ale vyspalo by se zde pod střechou i 10 lidí. S Lukym a Arnym jsme zabrali přízemí, byli jsme zde totiž první, Leoš s Mamakami zabydleli podkroví a Tobi si postavil stan za chajdou. Založili jsme oheň, uvařili jsme si nějakou tu teplou dobrůtku k večeři a došlo i na Lukyho ukulele a naše békání. Ztrestali jsme i první půllitrovku Becherovky a nějakou tu slivovičku. Po tom náročném výstupu jsme si ji zasloužili. Před spaním jsme ještě pořádně zabednili dveře proti nezvané návštěvě medvěda hnědého a pak již usnuli, né příliš hlubokým, ale jistě potřebným, spánkem. Noc proběhla bez mimořádných událostí.
V úterý 6.8. kolem půl sedmé se první z nás probouzeli do slunečného rána s modrou oblohou a rychle opouštěli zaprděnou útulnu. Ranní "hambatá koupel a rozcvička" u studánky, to byl ten správný start do náročného dne, který podle Arnyho propočtů, jen podle mapy, znamenal skoro 8 hodin dlouhý pochod. Vydatně jsme posnídali několik vlhkých buchet od našich drahých poloviček, (někteří tradičně jen ovesnou kaši s müsli), a hlavně si uvařili teplý čaj a nebo kafíčko. Poslední porada nad mapou a z ní vyplývající závěr, že Mamakami a Leo nás opustí v sedle Majbíková a sestoupí po modré do Kuneradu aby se k nám znovu připojili v Čičmanech. Ubytují se někde v Rájeckých Teplicích a zajdou si do lázeňského hotelu Aphrodite. Pobalili jsme si saky paky a vyrazili, skoro přesně v 9:00, na cestu. Cílem byl Kĺak. Čekalo nás stoupání 1273 m a klesání 1220 m na vzdálenosti 20,7 km s celkovou dobou pochodu dle mapy 7:15 min. V sedle Majbíková jsme se dočasně rozloučili s Mamakami a Leošem a pokračovali již jen ve čtyřech lidech, dalších 5 km, na Hnilickou Kyčeru (1218). Tu jsme dobyli poměrně strmým stoupáním před polednem a udělali na jejím vrcholu asi hodinovou polední pauzu s lehkým obědem a kafíčkem. Po obědě 25 minut sestupujeme do Sedla pod H.Kyčerou. Turistické značení je zde zmatečné co se časů týče. Po 25 minutovém sestupu do sedla nám ukazatel oznámil, že na Kĺak to máme o půl hodiny déle, než to bylo na Hnilické Kyčeře. To bylo na nasrání. Pozitivní bylo alespoň to, že v Sedle pod Hnilickou Kyčerou (1028) byl pramen vyznačený v mapě a byl i označen na turistickém ukazateli. Doplnili jsme si docházející vodu. Další 1 km výstupu na Úplaz (1080) a 0,5 km sestupu do sedla Pod Úplazom (990).A pak zase do kopců. Ve 14:45 jsme si chvilku vydechli na Jankové (1163) abychom docela příjemným úsekem po vrstevnici došli za další hodinu na Skalky (1191). Tento krásný vápencový vrchol s krásnými výhledy, nás unavené přijal k odpočinku ve stínu jedné z mnoha skal. To už bylo jasné, že to dnes do tmy na Kĺak a do útulny pod Kĺakou určitě nestihneme. Z mapy jsme vyčetli, že by v dalším sedle - Vríčanské se jmenuje, měl být pramen. To by mohlo být vhodné místo k přenocování a načerpání sil k výstupu na Kĺak. A tak jsme psychicky posilněni tímto zjištěním vyrazili na dnešních závěrečných 3,2 km do Vríčanského sedla (950). Při sestupu do sedla jsme však ještě překonali stoupání na kopec Kútik(1064). Vríčanské sedlo jsme dobyli v 18:15, sundali jsme batohy a okamžitě zahájili hledání pramene. Vydali jsme se několika směry podle mapy i GPS ale vrátili se s nepořízenou. Už to vypadalo, že zítra bez vody budeme muset sestoupit z hřebene, když se mi podařilo asi 0,5 km po žluté značce směrem na Širokou dolinu objevit, né příliš vydatný, ale přesto "živý" pramen. Ten nám zvedl morálku, všichni jsme se u něj trošku opláchli a nabrali vodu do všech nádob a lahví co jsme měli. Rozdělal jsem oheň, Tobi postavil v lese stan a Arny s Lukym přístřešky z celt. Dokud bylo ještě světlo, tak jsme si nachystali věci na spaní. Postupně jsme si uvařili každý něco teplého k jídlu a dali jsme si několikrát po kalíšku. V rámci prevence proti medvědům, kterých stopy jsme cestou několikrát zahlédli, jsme rozvěsili na stromy kolem spaní světelné trubice. Na Lukyho hru na ukulele a naše békání tentokrát nedošlo, všichni jsme kolem půl desáté zalehli a následně usnuli spánkem zcela vyčerpaných turistů.
Ve středu 7.8. byl budíček v 06:30. Posnídali jsme, dobrali jsme si vodu a pobalili si věci. Přesně v 8:08 vyrážíme dál po červené směr Kĺak, kam to podle ukazatele máme 2:10. Čeká nás 3,5km s převýšením 477 m. Začíná to ostrým a dlouhým stoupáním na Ostrú skalu (1220), která nás ale očaruje svoji malebností a odměňuje neskutečnými výhledy. Jen Kĺak se nám pořád ještě skrývá za nižším skalnatým vrcholem. Postupujeme ale dál a přesně v 10:10 dobýváme vrchol Kĺaku(1352). Na Kĺaku se setkáváme a dáváme do řeči nejprve se sympatickými Slováky, jeden z nich byl profesionální fotograf a fotí nás u dvojkříže na vrcholu. Luky váří vodu na vrcholové kafíčko. Další setkání je pro mě kuriozní, setkávám se s zde s prostějovskou turistkou Zdenkou, která mě zná od vidění. Nejdůležitější setkání nás čekalo na závěr, dáváme se do řeči s příchozí dvojící turistů, Martinem z Rožnova a Verčou z Brna. Martin nám věnoval vrcholové lahvové pivko, které si donesl v baťůžku, což nás velmi potešilo. Martin s Verčou s námi pak sestupovali po žluté do Fačkovského sedla (802). V hotelu Kĺak na terase, si dáváme po 3 dnech skvělou, vynikající, vychlazenou, čepovanou Plzeň, která nám neskutečně chutná i za 1,60 E. Nebýt toho, že nás zde otravovaly vosy, tedy hlavně Verču, tak jsme vypili každý 4 a né jenom 2. Nabídku našich nových kamarádů, že nás svým karavenem odvezou až do Čičman, jsme nemohli odmítnout a vůbec nám nevadilo, že nepůjdeme v tom vedru pěšky do Čičman přes kopec Homolka a Javorina. Asi 15 minutová jízda v obytné části karavanu skončila před penzionem Katka v Čičmanech, kde jsme se ubytovali ve dvou pokojích a dole v restauraci jsme poobědvali s Verčou a Martinem. To už mezitím dorazil i Kamil s Leošem a doplnili naši odyseovou sestavu znovu na počet 6. Abych nezapomněl, Luky cestou z Kĺaku ztratil z batohu jednu trekovou sandálu, kterou mu turistky, se kterými jsme se viděli na vrcholu, donesli až do penzionu. Rozloučili jsme se s našimi karavanisty, kteří se odjeli vykoupat na přehradu Nitranské Rudno a vyrazili jsme do Čičman poznávat místní folklór. Po prohlídce úžasné Čičmanské architektury, s typickou bílou kresbou na roubených staveních, jsme skončili v hospůdce Kaštiel, kde jsme se pohodlně usadili blízko výčepu, uvnitř hospody - bývalého sídla místního grófa. Hlavním důvodem byla příjemná teplota uvnitř staré budovy, která byla v parném dni velmi vítána. Servírky byli 2, mladší z nich - brigádnici Soničku, musel Arny hned po prvním pivku naučit čepovat pivo "cez penu", protože to první bublinkovalo ještě dobrých 10 minut. Na Kaštieli byla dobrá zábava, holky pouštěli písničky od Elánů, pivo cez penu nemělo chybu, na terase "zámku" probíhali nezávazné rozhovory se štamgasty, s medvedobijcem Mirom hlavně o medvědech a zítřejší naší trase do Čavoje.
Došlo i na nějaké místní speciality - sýrový talíř se zeleninou za 2,5 E. Asi po 5 Kozlech (0,95 E) jsme kolem 22 hodiny příjemnou hospůdku opustili, abychom se všichni parádně v postýlkách vyspinkali za 12 E na Katce (náš penzion).
Ve čtvrtek 8.8. jsme ráno posnídali na venkovní zahrádce penzionu buď z vlastních zásob a nebo za 3 E z Menu penzionu. Před devátou jsme se rozloučili definitivně s Mamakami, jel autobusem z Čičman do Žiliny a odtud vlakem domů. My jsme pokračovali v naší odysee pěšky po žluté značce směrem na Lázový vrch a pak po červené Strážovskými vrchy přes Čičermu a Kolenovou do sedla Obšiar. Díky Lukyho GPS-ce jsme si občas trasu trošku zkrátili. Odpolední sestup do sluncem rozpálené obce Čavoj a neexitence zdroje vody, nás odradil od záměru přespat někde u Čavoje. Občerstvili jsme se v místním Baru Simona a zjistili si autobus do Nitrianského Rudna k přehradě. Místní řidič nám poradil, kde máme přestoupit a tak jsme v pohodě asi po půl hodince jízdy vystupovali nad přehradou. Přehrada je komerčně využívána k rybolovu, koupání a provozování vodních sportů. Voda nic moc. V kempu, kde jsme se zabydleli pod širákem, spousta lidí, kiosků, restaurací a dokonce lunapark. Sociální zařízení ale velmi pěkné a čisté. Jen ten kravál do jedenácti večer, to bych víc jak jeden den nezvládl. No, ale v tom vedru jsme byli rádi, že se můžeme vykoupat a nebo osprchovat a zajít si na pivko (ZUBR 11, SMEDNÝ MNICH 10, PERNŠTEJN 12 vše za 1 E) a smažák s hranolkama (2 E) na terasu jednoho z mnoha zdejších občersrvení. Majitel nám nabídl, že nás ráno v 6 hodin odveze dodávkou do Bojnice. To jsme ale odmítli, kdo by tak brzy o dovolené vstával. Tobi si nakonec přece jen postavil i stan. My ostatní jsme spali venku, byla tropická noc, kolem desáté jsme všichni zalehli a zašpuntovali ušiska, usnuli jsme hned jak dojezdili kolotoče.
V pátek 9.8. jsme se vzbudili kolem sedmé a já s Tobim jsme hned hóópli do vody a po ránu si skvěle zaplavali. Posnídali jsme z posledních vlastních zásob, sbalili si bágly a v 09:05 nám od hráze přehrady jel autobus přímo k autokempinku Bojnice. Arny zde objednal chatku pro 6 osob za 45 E, od které klíče nám v recepci předala sympatická slečna recepční Miška. Hned jsme si na uvítanou dali pivko Bernard za 1,1 E. Uložili jsme si věci v chatě a jen tak na lehko, bez batohů, vyrazili po žluté značce do Bojnice. Kousek od kempu jsme našli jedinou houbu celé odysey. Žlutá trasa nás přivedla nejprve ke kapli sv.Vendelína a na místo, odkud byly krásné výhledy na město Bojnice a hlavně na zdejší překrásný zámek. Křížovou cestou jsme pak sešli ke Kúpelím Bojnice a ke koupališti Čajka. Kolem zrcadlového bludiště a Dinoparku jsme došli k zámku Bojnice. Bojnický zámek patří k nejromantičtějším a nejnavštěvovanějším kulturním památkám nejen Slovenska, ale i střední Evropy. Zašli jsme na jeho nádvoří a obešli jsme ho ze všech stran. Je opravdu moc pěkný. Nakoupili jsme pár suvenýrů ve stánku u ZOO vedle zámku a zašli do centra města, kde někteří poobědvali a někteří jsme si dali jen pivko. Opět byl parný den a tak jsme nakonec zašli až na Plážové koupaliště na okraji Prievidze. Vykoupali jsme se a pouličkou jsme se vrátili do lázeňské části Bojnice. Tobi a Leoš šli pěšky. Prošli jsme si kúpele a po žluté značce se vrátili do kempu. Začal se zvedat vítr a obloha se začala zatahovat, blížila se bouřka.Stačili jsme si dát ještě k večeři kyselicu a pár piv a Leoš se souhlasem majitele kempu na ohništi zapálil krásný "bengálský oheň" - pyrotechniku. Přesunuli jsme se ale do chaty, protože vítr zesiloval a tak jsme noční silnou bouři prožívali v relativním bezpečí pod střechou. Dovedli jsme si představit jak se asi cítili stanaři v kempu, když v jeho blízkém okolí asi 3x uhodil blesk. Jak jsme ráno zjistili, naštěstí se nikomu v kempu nic nestalo.
V sobotu 10.8. jsme cestovali domů. Ráno jsme se sbalili, rozloučili a vyfotili jsme se v recepci s Miškou a kolem 9 hodiny vyrazili pěšky do Prievidze na vlak, který nám jel o půl jedné. Prošli jsme ještě jednou celé Bojnice. Na nádraží v Prievidzi to bylo z kempu asi 6 km, takže času dost ještě na poslední pivko TOPVAR v Prievidzi u Valacha. Cestovali jsme docela zajímavě a přesedali jsme v žel. stanicích Horná Štubňa, Vrútky a Žilina. Do Olomouce jsme dorazili po 18 hodině a do Prostějova kolem sedmé. V rychlíku ze Žiliny jsme se seznámili s Lukášem Zemánkem, prostějovským cestovatelem, který už 10 let jezdí sám do Karpat a tentokrát se vracel z třítýdenního pobytu v Rumunsku a na Ukrajině. Byl plný dojmů a zážitků, o které se s námi podělil a tak ty tři hodinky ve vlaku utekly jako voda. Natáčí na kameru a fotografuje karpatskou přírodu a má spoustu videí a fotek na netu.
My jsme za těch 6 dnů nafotili taky spousty fotek, o které se s vámi podělíme na rajčeti.
Tak a tím se povídání o naší IX.Slovenské odysee nachýlilo k závěru, doufám že se při čtení tohoto cestopisu nebudete příliš nudit a nakonec ho třeba dočtete až do konce :-)
My, účastníci odysey, máme výhodu, že si při jeho čtení vybavujeme všechny popisované situace jak proběhly v reále a už se navíc těšíme na jubilejní X.ODYSEU - možná do Vysokých Tater nebo do Slovenského krasu.
Všechny milovníky přírody zdraví ValdaÚžasný

Za krásami Slovenska

13. srpna 2013 v 9:04 | Valda |  Hodnocení akcí
Týdenní turistická dovolená s KČT Smržice se letos uskutečnila v termínu 20.-27.7. a základnu jsme měli ve Slovenském ráji, v obci Dedinky, na hotelu Priehrada u vodní nádrže Palcmanská Maša. Již cestou do Slovenského ráje jsme se prošli v okolí Turčianských Teplic. Z obce Mošovce jsme podhůřím Velké Fatry došli po žluté na Mašu a po modré do obce Rakša. Přes Turčianský Michal pak do Diviak a většina až do Turčianských Teplic, kde nás čekal autobus.

Další den naší turistické dovolenky nás zavedl do Slovenského ráje. Trasa dlouhá 5:40 hod s převýšením 400 m začínala u hotelu v Dedinkách a vedla po červené k ústí Zejmarské rokliny, kterou jsme po modré a po žebřících, kolem vodopádů vylezli na Geravy. Občestvili jsme se u tur.chaty a po žluté došli na Malý Zajf a přes Malé a Velké Zajfy a Občasný prameň až na Havraniu skálu (1153 m/m) s úžasnými výhledy i na Vysoké Tatry. Sestup po žluté do Stratenského kaňona, kolem řeky Hnilec k tunelu a pak vlevo po červené do obce Stratená (občerstvení v hospůdce u kostela) a dále pořád po červené přes Stratenskú pilu kolem přehrady zpět do Dedinek. V podvečer jsme si ještě užili koupání v přehradě.

V pondělí jsme se autobusem přesunuli do obce Telgárt (paní starostka zrovna na návsi rozdělovala práci místním cikánům), po červené značce jsme odtud 2,5 hodiny stoupali na Kráĺovu hoĺu (1946m/m). Po odpočinku a společné fotečce jsme pokračovali po hřebeni Nízkých Tater stále po červené přes Strednú hoĺu, Orlovou a Bártkovu do Ždiarského sedla. Došli jsme až pod kopec Andrejcová (1520 m/m) k útulně, kde děvčata uvařily pro všechny výborné kafíčko. Do obce Pohorelá, kde nás čekal Radek s autobusem jsme sestoupali po modré značce. Třešinkou na dortu bylo pivečko na letní zahrádce v místním pohostinství na návsi. Celá trasa trvá podle mapy 7:45 s převýšením 1100 m. Z hřebene byly překrásné výhledy i na celé Vysoké Tatry.

Další den nás náš spolehlivý, sympatický a pohodový řidič Radek zavezl až do obce Muráň, kde jsme vystoupali necelých 600 m převýšení po červené značce a naučném chodníku na kopec Cigánka, zde jsme si prohlédli rozlehlou zříceninu Muránského hradu, ze které jsme si užívali nádherné výhledy nejen na Muránskou planinu, ale i celé Slovenské Rudohorie. Planinu jsme pak přešli NPRezervací Šiance, po kouzelném tur.chodníku po žluté značce do sedla Predná Hora. Po silnici jsme došli k bývalému klášteru bulharského cara, který dnes slouží jako Odborný léčebný ústav psychiatrický (odvykání závislostí). Cílem naší tůry měla být Muránská Huta, kam jsme měli dojít menší oklikou kolem Huťského potoka. V lese jsme se ale trošku zamotali a kolem potoka Ráztoka došli do obce Muránská Zdychava. Autobus pro nás musel přijet oklikou přes Revúce, čekání jsme si však zpříjemňovali u piva Gemer v místní hospůdce u autobusové zastávky. Cestou zpět do Dedinek jsme pak v autobuse zpívali sprostonárodní piesničky.

Středa měla být odpočinkový den. Její "odpočinková" trasa měla nakonec 22 km a v tom vedru, které panovalo, nám dala docela zabrat. Na jejím začátku jsme se vydali k Dobšinské ledové jeskyni, kde jsem si chtěl koupit jednu z mála slovenských turistických vizitek (vydaných je jich zatím jen 64), ale neměli ji. Zpátky z kopce k silnici a pak po žluté značce Samelovou dolinou na Honzovské (1171m/m). Odtud po červené kolem stáda, volně se pasoucích koní, na Voniarky a dál na Dobšinský kopec. K Palcmanské Maše jsme sestoupili po žluté a pak po zelené přes hráz až k hotelu. Vstup do jeskyní stojí 7 E, vstup vždy v celou hodinu 09-16 hod. Pozor, od parkoviště je to ke vstupu dobrých 25 minut, stále do kopce, převýšení 130 m.

Další den většina kamarádů vyrazila do Nízkých Tater na Veĺkou Vápenicu, my jsme v počtu 6 osob vystoupili z autobusu již za obcí Stratená na rozcestí Krivian a vyrazili jsme po zelené přes sedlo Kopanec k ústí rokliny Veĺký Sokol. Okouzlila nás vodní nádrž Blajzloch na Štvrtockém potoce. Zaplatili jsme 1,5 E za vstup do Slovenského ráje a po žluté značce si užívali výstup plný žebříků, lávek, kmenů, řetěžů, skal, vodopádů a můstků na Glackou cestu. Po červené značce jsme pod Suchým vrchem došli na Geravy, kde jsme se občerstvili a sestoupili po zelené značce do Dedinek k hotelu. Ušly jsme 22 km a trvalo nám to 7 hodin.

Na poslední dovolenkovou tůru nás v pátek autobus z Dedinek zavezl do Stolických vrchů, tentokrát do okolí městečka Tisovec. Vystoupili jsme na rozcestí Paseky a po žluté značce jsme vyrazili krásným údolím Národní přírodní rezervace Šarkanica. Hned po pár metrech nás cedule informovala o zvýšeném pohybu medvěda hnědého. Nic příjemného. Mezi staletými stromy a vysokými skálami s jeskyněmi (určitě doupata medvědů) jsme vystoupali až do nadm.výšky 1050 m na kopec Voniaca. Jeho jméno je určitě příznačné - vonělo to zde kytičkami jak v apatyce babky kořenářky. Kochali jsme se krásnými výhledy a u slovenské vlajky jsme si zazpívali slovenskou část původní čs.hymny. U blízké lovecké chaty jsme si odpočinuli a po zelené značce sešli do Tisovce. Prohlédli jsme si místní pamětihodnosti, dali si pivečko v Restauraci Centrál a zašli ještě k místnímu prameni Šťavica. O půl páté jsme se vraceli do Dedinek. Ušli jsme za 4:20 14 km s převýšením 650 m. Většina ještě stihla projít po žluté okruh přes Hradovou a Tisovecký hrad. Pochvalovali si krásu a náročnost této turistické trasy.

V sobotu 27.7. jsme se po raním nástupu vraceli do Prostějova se spoustou krásných zážitků, kterých nám slovenská matka příroda za celý týden připravila nespočet. Ať už jsme lozili po žebřících v roklinách Slovenského ráje, šplhali na vrcholky Nízkých Tater, procházeli se vonícími loukami plnými kytiček a motýlů a nebo zrovna relaxovali v chladivé čisté vodičce Palcmanské Maši. Vůbec nelitujeme plyskýřů na patách a nějaké té bolístky. Přívětivost a ochota našich východních sousedů Slováků jen ještě více podtrhla pozitivní dojem, který jsme si z naší týdenní turistické dovolené na Slovensku odnesli v našich srdcích.

Z nadmořské výšky 220 m vás zdraví, Slovenskem okouzlený ÚžasnýValda.

plán akcí PPP na srpen 2013

1. srpna 2013 v 11:25 | Valda |  Plány akcí PPP
3.8. Na kolech do Tovačova na Dombas
Odjezd v 10:00 od FTL. Čeká nás koupání a 45 km v sedle.
Akce proběhla, ale kvůli vedru jen za účasti 4 PPP (Já, Dáda, Eva a Zdena).

5.-10.8. IX. Slovenská odysea "Lúčanská Malá Fatra"
5 denní přechod tzv. "na těžko" z Kuneradu přes Martinské hole do Prievidze.
Akce proběhla za účasti 6 PPP, našlapali jsme 70 km, bylo to krásné, ale na turistiku bylo, hlavně na Strážovských vrších, hrozné vedro.

17.8. Protivanov-Suchý
Cykloturistika a turistika s koupáním u rybníka v obci Suchý.
Cyklisté odjezd cyklobusem 17.8. v 07.55 z Prostějova aut.st. stanoviště č.10, (přijďte raději 15 min před odjezdem, berou jen 20 kol). Turisté 08:06 z Krasické. Z Protivanova na Suchý je to pěšky po žluté značce 6,3 km. Cyklisté to vezmou přes Bukovou, Pavlov, Benešov a Skalky 13,5 km. Sejdeme se mezi 10:00 a 10:30 na Suchým v letní zahrádce u Infocentra. Zdatnější cyklisté mohou přijet na kole přímo z Prostějova. Po příjemně strávených hodinách u vody se odpoledne budeme vracet do Prostějova. Cyklisté na kole Repešákem. Turistům jede poslední autobus z Protivanova v 15:50 (z Bukové 15:55). V Prostějově se sejdeme v 17:00 ještě na pivko v letní zahrádce Smíchovského zámečku.
U rybníka v obci Suchý na Drahanské vrchovině se někteří PPP dostali cyklobusem a pak přes Bukovou a Benešov, další PPP rovnou z Prostějova přes Bousín a Nivu nebo Repechy a Protivanov. Celkem se nás tam sjelo 14 a užili jsme si krásný letní den u vody i v sedle kol. O legraci opravdu nebyla celý den nouze.

18.8. Cholina
V neděli pojedeme v 09.26 z místního nádraží vlakem do Choliny. Půjdeme po modré značce přes Loučku na Ješov a pak na Savín a k zatopenému lomu v Nové vsi (možnost koupání a občerstvení). Zpátky pojedeme vlakem z Myslechovic v 15:30 nebo v 17:30. Čeká nás trasa dlouhá 16 km.
Bylo nás 6 a ušli jsme 15 km. V Cholině byla pouť a v Nové Vsi krásné koupání.

24.8. Turistika ze Dzbelu do Jesence
Dzbel-po žluté Šubířov - údolím Šubířovského potoka - rybníček na Šubířovském potoce - Jaroměřice Kalvárie - na Nový Dvůr -zkratkou lesní cestou na žlutou do Šubířova pak po červené a lesní cestou do Jesence, 22 km. Odjezd ráno z místního nádraží v Prostějově v 08:06. Sraz je v 7:50 na místním. Návrat z Jesence vlakem 16:07 nebo 18:35.
Bylo nás 11 a ušli jsme 25 km. Kalvárie v Jaroměřicích je krásně opravená.

25.8. Turistika Náměšť na Hané - Konice
Sraz zájemců je v 9.15 na místním nádraží, jedeme 9:29 do Náměště. Po žluté značce půjdeme 16,5 km přes Krakovec a Ochoz až do Konice na vlák v 16:12. Zajímavosti na trase: zámek Náměšť, Krakovec, Konice. Rakovské údolí, Ochozská kyselka (budeme opíkat buřty), sv.Antonínek-kaple.
Bylo nás 7 a ušli jsme 18 km. Opíkali jsme a vařili kafíčko v altánku u Ochozské kyselky. Zmokli jsme jen trošku v závěru z Ochozu do Konice.

Ještě se slovenským pozdravem "Honelník sa terigal hore grúňom s buzogáňom"
Jirka Valda PPPÚžasný